Název

Po stopách lovců a indiánů 20-21.2014

Popis

Tak si jeden připravil zase jednou vandřík a když po cestě z práce potkal kamaráda, tak se jeho plány trochu pozměnili. K jednomu samotáři se pro tentokrát připojila netrempská rodinka a nakonec se z vandru stala výprava za lovci a indiány žijícími v českých lesích na severském pohraničí. Prodírali jsme se hustou džunglí po stopách různé divé zvěře. Přebrodili nejednu bažinu a vyhnuli se několika obydlím bledých tváří žijících při veliké řece. Po strastiplné cestě která jakoby nebrala konce, stezkami o kterých mimo lovců a indiánů nikdo neví jsme došli na jeden utajovaný kemp kde jsme ze zvěře ulovené cestou udělali chutnou krmi a nasytili všechny členy výpravi. Když nejunavenější členové výpravy usnuli, mi zbylí jsme se dali do vyprávění strašidelných skazek a kdo se kde setkal s jakým duchem. Po nějaké době se duchové nenechali pobízet a jeden či dva nás přátelsky navštívili. Poté co jme se do syta vyspali a po dobré snídani jeden dovedl výpravu na cestu podél velké řeky kde se na rozhraní naší země se severními sousedy se členy výpravy rozloučil a vydal se dále na svou osamělou pouť. Když došel do Hřenska, stavil se u kamaráda v Hotelu Lípa na výborný gulášek a dál pak přes Janov do Bynovce kde se setkal s kobylkou Míou alias Pípou a jají majitelkou Pavlínou. Cestou ze Hřenska do janova vedle jednoho zastavilo auto a jeden ze severních trempů ho kousek svezl za družného vyprávění. Jeden mu touto cestou znovu děkuje. Po krátké procházce vedle Míi se u Kámenu jeden rozloučil a jsa rozhodnut dojít kolem Sluneční brány do Děčína se vydal na cestu. Nu ale jak už to u jednoho bývá, když už Sluneční bránu minul a šel dále po značené, zaujalo ho zase něco jiného a po chvíli kouká kde že je onop značení, nebylo nikde a tak se jeden vydal jak nejraději chodí přímo za nosem. Vandřík pak zakončil na jedné krásné motorkářské akci v Děčíně u kamarádu z BSMC a pak šupajdy domů. Z tohoto vandru si jeden přinesl poznatek že přeci jen není špatné vyrazit do lesů s někým než jen toulat sám. Nui ale přeci jen většina jednoho cest bude i nadále osamocena. Když se jeden toulá sám, tak jeho srdce pookřeje v lesní tišině a duší se mu rozleje přenádherný klid. Jeden ví že fotek není mnoho, ale alespoň tou trochou se podělí o radostné zážitky a o oto že darovat dětem a i dospělím radost je lepší než tisíc fotek a radost tech prťat při vípravě byla veliká Tak AHOJ kamarádi

Kategorie a štítky

Nastavení